Když vám počasí opravdu nepřeje
O prázdninách 2012 jsme se rozhodli vyjet na Labe na takovou menší výpravu, cca 3-4dny. Jel jsem já(Čudis) a Michal. Po příjezdu jsme zakrmili, postavili stan a vše vypadalo dobře. Kdyby jsme věděli, co nás následujících xy hodinách postihne, okamžitě jedeme domů. Bylo to v období, kdy do Pardubického kraje přišla série bouřek, neočekávaně v kuse přes 24hodin. S tím jsme nepočítali, protože v předpovědi počasí byly bouřky hlášené lokálně, né "celokrajově". Navečer prvního dne přišla bouřka, která skončila až okolo 23 hodiny. O půlnoci jsme sbalili pruty a šli si lehnout, ráno jsme chtěli brzy vstávat, protože jsme předpokládali, že po větším úvodním zákrmu by nám mohly nějaké ty ryby přes noc najet a ráno zabrat. Byly asi 3 hodiny ráno, když jsme oba dva doslova vyskočili ze spacáků, protože někde v těsné blízkosti našeho místa uhodilo. Takže noc nebyla nijak úchvatná a ráno jsme byli jako zbití psi. V jednom kuse pršelo, přes den to nebralo a přešlo asi 5 bouřek. Večer jsme se tedy rozhodli ukončit naše trápení a jeli domů. Můj největší životní nepřítel v rybařině je počasí, je nepředvídatelné a v krajních případech vás ani nepustí na ryby, i když už jsme dospěli i do takového stádia, že jezdíme téměř za každého stavu.
Nečekaný návštěvník
O jednom podzimním víkendu jsme se vydali na naše místo na Labe. Všechno probíhalo podle plánu, první večer jsme chytili pouze menší kapry. Druhý den ráno jsme vstávali ve 4:30, bylo šero, protahujeme se a najednou vidíme jakýsi obrys cca 30 metrů od nás. Po chvilce zkoumání jsme došli k závěru, že se kousek od nás pase obrovský divočák. Po zjištění této skutečnosti se Michal rozeběhl k autu a zavřel se, já ho následoval. Asi po 30 sekundách v autě jsme si vzpomněli, že kousek od toho divočáka spí ve stanu Michalova sestra Zuzka. Vylezli jsme z auta a Michal zařval z povzdálí na divočáka BAF! Divočák se podíval, lekl a rozběhl se směrem k vodě, do které z valu cca 1,5m skočil placáka. Rána to byla jako z děla! Divočák přeplaval na druhou stranu a ztratil se v roští. My si jenom oddechli a šli nahodit. Něco takového se nám přihodilo poprvé a doufáme, že to bylo také poslední setkání s tímto stokilovým hostem.